Na začátku stačilo nepodložené udání z mateřské školy a děti jí byly odebrány. Ačkoliv se obvinění neprokázalo, rodiče se už přes tři roky marně snaží získat děti zpět.

Ale začněme od začátku. Synové Denis a David chodili do školky v jedné zapadlé oblasti Norska. Školka vůbec nebrala ohled na zdravotní problémy staršího Denise a mladší David zde byl nejspíše šikanovaný. Jinak nelze vysvětlit skutečnost, že mu někdo opakovaně rozbíjel brýle. Dětem se navíc často ztrácelo značkové oblečení a matka si na takové jednání zcela pochopitelně stěžovala.

To nejenže nepomohlo, nýbrž vyústilo v udání ze strany školky. Matka snažící se zjednat nápravu se stala pro školku trnem v oku. Denis měl mít dle obvinění „rozšířený anální otvor.“ Malý Denis trpěl na reflux, ale ve školce ze zcela nepochopitelných důvodů usoudili, že se jedná o důsledek pohlavního zneužívání,“ a 20. května 2011 byly rodičům děti odebrány. Absurdní, ale je to tak. Policie nic nezjistila a komisařka konstatovala, že děti zneužívány nebyly! Děti ale i přesto vráceny nebyly.

Po mnoha peripetiích matka může vidět oba syny dvakrát ročně na dvě hodiny. Matce není dovoleno mluvit s vlastními dětmi česky. Tělesný kontakt s dětmi má také zakázaný stejně jako projevování jakýchkoli vřelých citů. Matka tak nesmí říci svým dětem ani to, že je má ráda. Oba bratři jsou vychováváni odděleně a údajně se snad vídají jednou měsíčně. Ano, takto hanebným způsobem zachází s dětmi obávaný Barnevernet. Vedle toho se tomuto úřadu bohužel podařilo rozbít i do té doby fungující manželství rodičů. Instituce, jejíž český název zní „Úřad na ochranu dětí,“ by měla být přejmenována na „Úřad pro rozbíjení rodin.“

Rozsudek soudu je jednostranný

Celý případem se jako červená nit vlečou posudky jednostranně zaměřené a zaujaté vůči matce. Šokující na celém případu je, že nikdy nebylo provedeno šetření rodiny. Matce je např. vyčítáno, že když děti něco chtějí, musí o to poprosit. Vše vypadá, jako by rozsudek byl jasný předem. Jen bylo potřeba rychle vymyslet nějaké důkazy. Podle toho, co jsem se dozvěděl, je matka spořádaný a normálně pracující člověk. Je tedy krajně nepravděpodobné, že by se někdy dopustila toho, z čeho byla obviňována.

Jak zareagoval český stát? Zůstal v roli pasivního přihlížejícího. Před několika měsíci byla interpelována čtyři ministerstva: Ministerstvo zahraničních věcí, práce a sociálních věcí, spravedlnosti a ministerstvo pro lidská práva. Odpověď? Ani jeden z ministrů nedokázal adekvátně reagovat. Všude jen výmluvy, že nemohou zasahovat do vnitřních záležitostí Norska. Nezmohla se ani na nějaký ostřejší a důraznější protest zaslaný norským orgánům.

text: Tomáš Zdechovský

zdroj: http://zdechovsky.blog.idnes.cz/c/436204/Chovani-norske-socialky-je-naprosto-skandalni.html

Více o případu Evy Michalákové zde: https://www.facebook.com/CeskoVratmeDetiRodicum?fref=ts

www.kdejemojedite.cz

Deutch

Am Anfang genügte eine nicht einmal belegte Angabe vom Kindergarten, um die Kinder der Mutter zu entziehen. Obwohl der Vorwurf nicht bewiesen werden konnte, bemühen sich die Eltern vergeblich, ihre Kinder wieder zurück zu bekommen.

Fangen wir aber von Anfang an an. Die Söhne Denis und David besuchten einen Kindergarten in einem einschichtigen Ort Norwegens. Der Kindergarten achtete nicht auf die gesundheitlichen Probleme des älteres Sohnes Denis und der jüngere David wurde schikaniert. Anders kann man kaum erklären, dass ihm immer wieder jemand die Brille zerstörte. Im Kindergarten verschwand zudem Markenbekleidung der Kinder, was die Mutter natürlich kritisierte.

Statt die Missstände zu beenden, reagierte der Kindergarten mit einer Anzeige gegen die Mutter. Dem Kindergarten war die Mutter ein Dorn im Auge. Laut den Beschuldigungen hätte Denis einen erweiterten Anus, während der kleine Denis an Reflux leiden würde. Der Kindergarten behauptete jedoch, dass es sich um die Folgen sexuellen Missbrauches handeln müsste und am 20. Mai 2011 wurden die Kinder den Eltern weggenommen. Absurd, aber so ist es. Die Polizei prüfte, ohne die Vorwürfe bestätigen zu können. Eine Komisarin schrieb sogar, dass die Kinder nicht missgebraucht worden waren. Trotzdem bekamen die Eltern ihre Kinder nicht mehr zurück.

Nach vielen Rückschlägen kann die Mutter ihre Söhne nur zwei Stunden zweimal jährlich treffen. Die Mutter darf mit ihren Kinder nicht in der gemeinsamen Muttersprache – tschechisch – sprechen. Selbst Körperkontakt mit den Kindern ist ihr verboten, nicht einmal der Ausdruck herzlicher Gefühle. Die Mutter darf ihren Kinder nicht einmal das sagen, dass sie sie liebt. Die Brüder werden von einander getrennt erzogen und angeblich treffen sie sich einmal monatlich. So scheußlich geht der gefürchtete Barnevernet mit Kindern um. Nebenbei hat dieses Amt zum Scheitern der Ehe der Eltern beigetragen. Die Institution, die man als “Kinderschutzamt” übersetzen kann, sollte man auf “Amt für Familienvernichtung” umnennen.

Der Gerichtsbeschluss ist einseitig

Durch den ganzen Fall ziehen sich wie ein roter Faden die Gutachten, die einseitig und befangen gegen die Mutter erstellt werden. Typisch für den Fall ist, dass nie eine Untersuchung der Familie selbst durchgeführt wurde. Der Mutter wird z.B. vorgeworfen, dass die Kinder bitten müssten, wenn sie etwas von ihr wollten.

Alles weist darauf hin, dass der Gerichtsbeschluss schon vorab klar wäre. Es ist jedoch notwendig, die dazu passenden Beweise zu erfinden. Nach dem, was ich von der Mutter weiss, ist sie eine redliche Frau und ein normal arbeitender Mensch. Es ist daher sehr unwahrscheinlich, dass sie die ihr zur Last gelegten Vergehen begangen hätte.

Wie reagierte der tschechische Staat auf diese Umstände? Er blieb in der Rolle eines passiven Zuschauers. Vor einigen Monaten wurden vier Ministerien angerufen: das Aussenministerium, das Ministerium für Arbeit und Inneres, das Justizministerium und das Ministerium für Menschenrechte. Die Antwort?

Keiner der Minister konnte oder wollte adäquat reagieren. Überall nur Ausreden, wie sich nicht in die inneren Gelegenheiten Norwegens einmischen zu können. Die Ministerien waren nicht einmal zu einem scharfen oder wenigstens eindringlichen Protest gegen diese norwegische Behörde fähig.

Text: Tomas Zdechovsky

www.kdejemojedite.cz